Na Fakultě informatiky si můžete zapsat i předměty, které nesouvisí se znalostí světa informačních technologií. Mezi takové předměty patří i Divadelní hra, kde můžete uplatnit svůj herecký talent. A když ne herecký, tak určitě nějaký další.
O tom a mnohém dalším jsme si popovídali s autorem scénáře letošního představení Janem Bornerem.
Jakou roli zastáváte v Profidivadle?
Před pěti lety jsem začínal jako herec, další rok jsem byl inspice. To je v podstatě taková režie vzadu, která hlídá a okřikuje herce. Do toho se začalo dělat i PR a vznikla z toho skupina asi deseti lidí, kteří se starají o propagaci divadla. Staráme se o to, aby byly plakáty, placky, trička a tak dále. A letos jsem i autor scénáře.
Kolik máte členů?
Je tu asi sedmdesát lidí. Před 20 lety to začínalo opravdu v malém jako iniciativa několika lidí na fakultě, nebyl to ani předmět. (Pozn.red.: Předmět najdete v Informačním systému pod kódem VV040 Divadelní hra) Spíš to vzniklo přístupem: „Kluci pojďte, uděláme tu divadlo!” Postupně z toho vznikl předmět a začaly se nabalovat další profese jako v opravdovém divadle. Teď máme vlastní hudbu, tým, který dělá výpravu, rekvizity, někdo shání kostýmy.
Hodně často si studenti zapisují předmět kvůli tomu, že jsou to kredity zadarmo. Cítíte to i tady? Nebo je to spíš opak?
Rozhodně ne. Když to vezmu z pohledu mého prvního roku, kdy jsem měl divadlo zapsané (bohužel to nejde mít zapsané víckrát jako předmět), tak jsem byl na každé zkoušce. Přicházelo se dříve, odcházelo později. Z hlediska času jsem tomu dal víc než některým povinným předmětům. Ulejvárna to rozhodně není. Ve chvíli, kdy člověk nechodí na divadelní zkoušku, tak kredity ani nedostane. Člověk se tu hodně naučí a otevře to nové obzory. Mnoho lidí pak hraje i v dalších divadlech.
Předmět si tedy můžou zapsat i studenti z jiných fakult?
Já jsem byl také z jiné fakulty, konkrétně z Filozofické.
Jde do toho každý s tím, že jde hrát divadlo?
To je jenom špička ledovce. Na konkurzu se vybírá z těch, kteří chtějí v představení účinkovat. Někdo ale přijde a už od začátku ví, že hrát nechce, a i když dostane jen malou roli, tak ji odmítne. Ale opravdu herci jsou jen ta špička. Kolem divadla se točí asi sedmdesát lidí. Inspice, zvukaři, hudba, osvětlovači, výprava, PR tým, bedňáci, grafici, fotografové, kameramani. Už je to opravdu kolos, možná větší než běžné divadlo. Webové stránky máme dokonce pro samotné divadlo i pro jednotlivé hry (Pozn.red.: tu letošní naleznete na adrese katyne.cz), kde je i rezervační systém. Člověk nemusí být herec, když chce k divadlu.
Jak vypadá konkurz na role?
Zájemci dostanou možnost nahlédnout do scénáře a vybrat si roli a pak něco zaimprovizovat. Když to nejde, můžou dostat i zadání: „Jsi semínko a rosteš, svítí na tebe sluníčko a stává se z tebe květinka.” Je opravdu potřeba, aby tam byla nějaká přirozenost, aby herec dobře mluvil, aby splňoval režisérovu představu o budoucí roli.
Nazkoušíte vždy jedno představení za jeden rok?
Každý rok máme pouze jednu hru. Na konci února bývá konkurz, v květnu je premiéra, týden na to derniéra a tím to končí.
Hráli jste někdy nějakou hru, která by byla tématem blízká informatice? Ptám se proto, že se může stát, že si lidé divadlo na Fakultě informatiky spíše spojí s tématem IT než shakespearovskými dramaty.
To už by bylo třeba 18 let zpátky. Ta dramaturgie je opravdu dána osobou pana docenta Prokeše, který ani není informatik.
Zažil jste i případy, že člověk přijde a pak odejde po konci semestru?
Záleží. Režisér je tu více než patnáct let. Někdo přijde a po roce ihned odejde, někdo odejde po konkurzu, někdo po 14 dnech. Často tu lidé zjistí, že pohybovat se po pódiu nějak přirozeně je poměrně náročná věc a není to jen tak.
Kde a jak často zkoušíte?
Zkouší se na fakultě, kde je potom i premiéra. Potom se hraje v univerzitním kině Scala. Zkoušíme jednou týdně. Kvůli svátkům jsou někdy i víkendové zkoušky, kdy se všechno spojuje dohromady a ladí se poslední detaily, aby bylo vše perfektní.
Letos jste se rozhodli hrát hru Katyně. Inspirovali jste se tedy v díle Pavla Kohouta?
Ano. Vzniklo to tak, že před pěti lety přišel pan docent Prokeš, zmínil se o tom, že by to bylo skvělé zpracovat. Román má hodně rovin a těžko se dá zpracovat divadelně, ale zase je velmi zajímavý a zapadá do dramaturgie divadla. Nikdy jsme nehráli něco vyloženě komediálního nebo tragického. Hráli jsme třeba Romea a Julii, ale bylo to pojmenované Romeo a Julián a hrály to dvě ženy. Vždy je to něco, co stojí tak trochu na hraně a nejde určit, co přesně to je. Přes léto jsem tedy napsal scénář, na který jsem se stejně už tři roky chystal.
Kdy bude premiéra?
Premiéra bude 10. května ve středu a týden na to – 18.května – bude derniéra. Je to velice exkluzivní.
Není to škoda?
Škoda to je a není. Na léto všichni někam jezdí, následující semestr někdo jede na Erasmus, takže ten tým se hodně špatně udržuje pohromadě. Ale zároveň je to exkluzivní. Člověk si musí na divadlo udělat volno.
Více o Profidivadle na adrese www.profidivadlo.cz o chystané divadelní hře na www.katyne.cz
Autorka: Klára Švecová