V minulém týdnu probíhal od úterý do soboty v Brně již 29. ročník mezinárodního nesoutěžního festivalu divadelních škol – SETKÁNÍ/ENCOUNTER. Za celou akcí stojí již tradičně pod dozorem svých pedagogů studenti Janáčkovy akademie múzických umění.
Kořeny samotného festivalu sahají až do roku 1991, kdy se poprvé setkaly umělecké školy při příležitosti zahájení provozu divadelního Studia Marta. Od té doby navštívily Brno již školy z více jak 40 zemí z celého světa. Byť je festival nesoutěžní, účastníci jsou vždy plně motivováni předvést publiku co nejlepší výkon. Jinak tomu nebylo ani u polského souboru, jehož recenzi vám dnes přinášíme.
foto: Klaudyna Schubert
My anxiety pax a weapon aneb smích a pláč na jednom místě
Letošní ročník festivalu otevřel se svou inscenací polský soubor z National Academy of Theatre Arts in Krakow. Nutno zmínit, že se tohoto úkolu zhostil se vší parádou. Inspirace z díla spisovatele Mateusze Pakula vyplodila bohatou podívanou á la Gulliverovy cesty, jež spojuje břitký vtip s vážnými tématy k zamyšlení.
Představení My anxiety pax a weapon bylo v režii Wiktora Loga-Skarczewskiho od samého začátku nabito energií. Možná na tom měl svůj podíl také fakt, že si jeden z herců ve své roli hned v prvních vteřinách odbyl zběsilým pobíháním po všech místech a výškách sálu pořádný tělocvik. Kompaktní využívání celého prostoru se drželo průběžně až do konce představení. To spolu s poutavým projevem herců tvořilo účinný způsob k odlákání pozornosti od částí scény, v nichž ostatní zaujímali své nové, transformované pozice.
Téměř všichni z osmi herců souboru vystřídali během inscenace několik rolí. Ať už se přeměny odehrály v jakkoli rychlém sledu, výkony byly natolik přesvědčivé, že byl divák ochoten uvěřit v existenci i té nejnereálnější osobnosti. Exprese účinkujících dokázaly v publiku vzbudit stejně dobře zadumaný klid jako nutnost dusit v sobě smích. Uvědomování si problematik, na něž bylo v rámci představení poukazováno, se nenásilně, v pravidelných intervalech střídalo se zábavnými pasážemi, aniž by tato skutečnost působila nepřirozeně nebo snad nepatřičně.
Za scénografii a světla byl odpovědný Marcin Chlanda. Hromady zmuchlaných novin, které zaplňovaly značnou část scény a byly využívány jako všemožné druhy kulis, komunikovaly se zadní stěnou s množstvím různě se překrývajících plakátů s údernými slogany. Překvapivě dobré místo zaujal na jevišti také vrak auta, jenž byl používán jako transport, přičemž každou cestu doprovázely výrazné kouřové efekty. Změny lokalit byly za podpory různobarevného osvětlení podtrženy také změnami atmosféry, které v sále nastaly mnohdy velmi rychle, přesto však skvěle fungovaly v rámci celku.
Kostýmy se pohybovaly od vtipných, všedních až po nápadité a originální pojetí. Jelikož se v představení vystřídalo několik charakterově velmi odlišných míst, do nichž byl děj zasazen, byla pro Justynu Elminowskou škála kostýmů opravdu široká a zároveň i plně využitá. Rozmanitost stylů, barev i doplňků šla dohromady se stejnou rozmanitostí příběhu. Děj výrazně doplňovala také hudba, neméně důležitě pak zvukové efekty, které se akusticky rozezvučovaly celým sálem.
Upozorňování na hrozby současného světa, problémy týkající se znečišťování, politiky a spousty dalšího neopomíjelo ani zdůraznění nebezpečí, která plynou z postojů jednotlivců vůči těmto faktorům. Skutečnost, že se společnost vůči mnohým věcem staví slepou, je stejně závažná jako lhostejnost jednoho člověka. V My anxiety pax a weapon jsou tato témata nenásilnými prostředky vytažena na světlo v kombinaci s odlehčujícím humorem a obohacující uměleckou podívanou.
foto: Klaudyna Schubert
V rámci letošního ročníku mohli diváci vidět výkony souborů z až dvanácti zemí. Nabídnut byl i bohatý doprovodný program, v němž měly svou pozici mimo jiného také živé koncerty či workshopy (ty byly pro tento ročník novinkou). Na to, jak celý festival probíhal, se můžete podívat na webových stránkách www.encounter.cz. Teď už nezbývá než nechat tento kulturní zážitek pomalu doznívat a těšit se zase na další ročník.
Za redakci MUNIE
Sabina Minářová