Zkouškové začíná! Jak se bránit a bojovat?

Je to tady… V únoru se každý z nás konejšil vidinou až nekonečně dlouhé prodlevy čtyř měsíců do příchodu dalšího zkouškového. Ovšem tyto představy zmizely rychleji než měsíční kapesné každého studenta a mučení se vrací v další epizodě jarního semestru ještě zákeřnější než kdy předtím.

Většinu otřepaných frází typu: začít s předstihem, podtrhávat si ve výpiskách, hodně spát, papat a pít, nestresovat se, jsme snad už všichni slyšeli, ale mnohdy tohle prostě nefunguje. Existuje vůbec nějaký reálný způsob, jak to dát a nezešílet?

 

Každý jsme jiná příšerka

Základem je, aby si každý našel svůj styl, někomu sedí učit se na poslední chvíli, někdo, když se ke skriptům nesedne čtvrt roku předem, nemá páru ani o tom, co studuje, natož o jednotlivých předmětech. Některým vyhovuje houkat u učení po nocích jako sova, někdo si definice prozpěvuje raději po ránu u čištění zubů. Existují lidé, co se raději učí ve skupině s někým dalším a jiní nemůžou vystát ani bzučení mouchy u okna. Pokud jsme tu pravou systematiku pro nás nepochytili již na střední škole, první zkouškové na výšce se zdá jako ta nejlepší příležitost pro první experimenty.

 

monster-1274723_1920

 

Existuje život i mimo papírový svět skript

Tento krok je velice riskantní, jelikož v člověku vzbudí jistou touhu po divočině světa bez školy, ale nenechme se zlákat! Je důležité, aby hodiny a hodiny strávené střídavým pláčem z potencionálního failu a smíchem, že to přece nějak obkecám nebo napíšu, byly proloženy vycházkou či jinou návštěvou okolního světa (ne, výlet do kuchyně a zpět se nepočítá). Mozek načerpá kyslík tolik důležitý pro jeho funkci, a tím i pro proces zapamatování, běh probudí endorfiny a chvíle plakání v koutě se tím eliminují na minimum, skákání může sloužit jako proces imaginace, kdy si budeme představovat něčí hlavu v roli trampolíny, prostě samé plus. Kruciální je samozřejmě vrátit se po naší aktivitě domů, k učení.

 

Rutina – zvyk je železná košile

Bude to znít zřejmě jako z knihy „Jak se efektivně učit“, ale je to čtyřmi zkouškovými obdobími ověřený fakt. Když si člověk vytvoří jistý harmonogram a rozhodne se, že si na něj „dobrovolně“ a nekompromisně zvykne, usnadní mu to nejen život, ale i uštědří pár šedivých vlasů.

 

bored-16811_1920

Vstáváním v určitou hodinu a spánkem v danou hodinu si tělo navykne na tento režim a bude pracovat efektivně. My tak budeme motivovanější, protože budeme vědět, že když se naučíme tři kapitoly Úvodu do dějin médií, čeká nás čokoláda a telefonát s kámoškou nebo pivko někde na zahrádce. Navíc, nic člověka nenamotivuje tak, jako podpora rodiny nebo parťáků, proto nepřerušovat kontakt se spoluštudáky. Bez výčitek svědomí si budeme moci dopřát potěšení v jakékoli formě, protože jak se tak říká – všeho s mírou – ani s učením, ani s prokrastinací se to nesmí přehánět. Je možné, že ze začátku to bude bolestivé a zdánlivě nemožné se držet nějakého plánu, ale stojí to za to. Pak je zde i potenciální možnost na jakž takž zdravý organismus po tom brutálním měsíci a půl.

Takže tak. V konečné fázi je to stejně všechno o našem přístupu k učení a zkouškám jako takovým. Všechno si sami nastavujeme v hlavě. Druhotnou roli pak má třeba jídlo, které do sebe cpeme (ta váha přece ukazuje, kolik váží mé vědomosti!), jestli máte cizí nebo vlastní výpisky a zda používáte červený nebo žlutý zvýrazňovač.

Ať už se rozhodnete na zkouškové připravit jakkoli, hlavně nezapomínejte, že když nejde o život, jde o… 🙂

 

Autor: Eliška Pavlíková