Studentské vaření

Každý rok zamíří na vysoké školy a koleje skupiny dezorientovaných prváků, kteří si myslí, že studentský život bude celkem sranda. Ono, studentský život samozřejmě sranda je, no musíte umět zařadit do svého repertoáru humoru taky silnou dávku sebedestruktivních vtípků a self-dissů. Pak se dá sranda najít takřka ve všech aspektech studentského života. Sranda třeba je, že dle mých poznámek letos nejlépe dopadne zkouška z piškvorek. Sranda je také to, že můj život je vlastně jenom sbírka špatných rozhodnutí s perfektní hudbou hrající v pozadí. Největší sranda je ale jednoznačně studentské vaření. Proč je to vaření taková sranda?

 

Na tomhle světe existují jenom dva typy lidí. První typ je tvořen souborem para-reálných existencí, které si k obědu udělají za dvě minuty třeba kohouta na víně a jako dezert podávají fondant du chocolat sufflé s domácí flambovanou zmrzlinou. No a pak jsme tady my ostatní, kteří po opuštění mama-hotelu drží nedobrovolnou hladovku a dietu o mikrovlnkových improvizacích. Tak třeba, nedávno jsem přišla na to, že když zapomenete vyndat z mikrovlnné trouby krabí tyčinky, po chvíli začnou zapáchat jako rybí prsty. Co už je zase jídlo o třídu výš!

Jakkoli marné se může naše nadání na vaření zdát, přece jen jsou tady věci, které i my, antitalenti, dokážeme bez samovznícení celé kuchyně úspěšně uvařit. Jako třeba těstoviny, párky, nebo praženice. A dá se to zvládnout i bez neustálého vyvolávaní mamce, či už člověk náhodou něco neposral. (Přítel na telefonu je většinou potřebný až od kulinářského levelu spagetti.) Naproti tomu existují recepty, ve kterých je nutné s alchymistickou přesností namíchat do pokrmu přesné množství olivového oleje namísto slunečnicového, jinak Vám vybouchne celý barák. Takže já radši zůstanu u těstovin, párků a vajíček.

Když nás (a naši peněženku) omrzí rande s donáškou, pořád se můžeme uchýlit k stravovací alternativě „nakupování hotových pokrmů v obchodě“. Ve většině supermarketech nacházíme hned dvě přátelské území: jedním je sekce s pečivem, druhým je regál s alkoholem. Do ledničky moc často za jídlem nechodíme, jelikož její útroby většinu času zejí prázdnotou. Tedy… krom kečupu, čehosi zeleného a spolubydlícího zbytku včerejšího mekáče.

Když už se jednou za uherský rok odhodláme něco pořádného uvařit, je to vždycky velká událost. Jelikož nejsme žádní kulinářský majstři, vkládáme zdraví našich chuťových pohárků do rukou internetových recenzí. Spoléháme se, že kdy by bylo dané jídlo ve výsledku jedovaté, snad by se někdo obtěžoval podělit se s touhle informací se zbytkem světa. Taky se modlíme, aby ta obtížnost „easy“ a čas přípravy „20 minut“ neznamenali ve skutočnosti to, že nejbližší dvě hodiny se od sporáku dostaneme sotva na záchod. Ono to možná někdy je ta necelá půl hodinka, ale jenom v případě, že člověk vlastní osobního sluhu na loupání a krájení ovoce a zeleniny a k tomu ještě disponuje třemi myčkami.

Většinou to vaření beztak nedotáhneme až do konce, protože k tomu prostě nemáme ingredience (nebo peníze). Když třeba v receptu koutkem oka zaznamenáme slovní spojení „čajová lžička“ tlak se nám zvedá na 140/90, jelikož víme, že za ním bude následovat prapodivný název jakéhosi exotického koření. Jeho mikroskopická lahvička stojí většinou třetinu sumy, kterou naši rodiče odhodlaně sponzorují naše vzdělání a studijní úspěchy a po použití té jedné lžičky se z ní stane stálá dekorace naší kuchyňské poličky. Pravděpodobně ji po nás zdědí ještě naše pravnoučata, spolu s našimi dluhy za donášku pizze.

Pokud jste v téhle disciplíně stejně bezradní jak já, určitě Vám k zvednutí kvality Vašeho života dopomůže tahle super appka, která je (jako) dělaná pro bezradné hladové kulinářské antitalenty. Je plná jednoduchých receptů přehledně řazených dle náročnosti. Byla vyhotovená studenty pro studeny, takže nezapomíná ani na velice obsáhlou sekci míchaných drinků. 😉

https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.stuku

Dobrou chuť a málo kuchyňských explozí Vám za redakci MUNIE blogu přeje

Katka Bojnanská