Podzimní Víkendovka aneb Kdo přežije

Víkend je za námi a pro nás v MUNII byl opravdu zajímavý. Jako jeden z největších spolků na univerzitě máme samozřejmě také hodně členů, proto k běžnému chodu MUNIE patří kromě akcí pořádaných pro veřejnost, také teambuildingy. Na nich se všichni vzájemně poznáváme, zapojujeme do kolektivu a užíváme spoustu zábavy. Naše milované HR, které se stará o členy spolku stará, si pro nás jako každý semestr připravilo akci na celý víkend a jako každý semestr byla naprosto parádní. Program byl nabitý hromadou her a překvapivě (vzhledem k tématu) se všichni vrátili ve zdraví. V dnešním článku bychom vám proto chtěli trochu poodkrýt, jak taková naše víkendovka (pozn. red. víkendový výlet na chatu) vlastně probíhá.

Tentokrát se víkendovka nesla v duchu známé show Kdo přežije. Jakmile jsme v pátek večer dorazili na pustý ostrov, naši zdatní hoši rozdělali oheň, vytáhli plech na gril a všichni se dostatečně posilnili na program, který začínal ještě ten den. Už první hra večera všechny dostala do bojové nálady. Šlo totiž o to, že jsme vytvořili kolečko kolem improvizovaného kuželu, určený člen se postavil mezi dva lidi, kteří pak museli co nejrychleji oběhnout kolečko z vnější strany, podlézt mezi nohama toho, kdo je označil, a shodit kužel uprostřed. Výherce pak vybíral další dvojici. Tematické naladění bylo umocněno především tím, že jsme hráli venku za tmy na mokré trávě a na nepříliš rovném terénu. No, a jelikož běžecké výkony byly často vyrovnané, vznikaly skutečně zajímavé situace.

Následně proběhla 1. kmenová rada, kde byla naše výprava rozdělena do tří kmenů. Z původně Modrých, Zelených a Růžových se stali Muni, Pusinky a Princezny. Nikomu nechyběl ani pokřik a taneček. A nač ztrácet čas? Nejsme žádní měkkejši! Sice už moc nevidíme na krok, ale první úkol si dáme hned! Jakmile nás moderátoři show zavedli do záhadných koutů ostrova, začali jsme bojovat o první body. Každý tým měl někde v prostoru vyznačené kolečko s malými trojúhelníčky kmenové barvy. V kruhu zůstal jeden člen coby skládač. Ostatní se rozdělili na obránce a útočníky. Úkolem útočníků bylo proniknout do kruhu soupeřů a po jednom jim trojúhelníčky vzít, aby z nich mohl skládač postupně sestavit různé obrazce. Zní to jednoduše, ale nebylo to jen tak. Vzdálenosti některých kruhů byly poměrně vysoké a pokaždé, když se útočníka soupeřův obránce dotkl, musel se vrátit zpět na své stanoviště, aby mohl běžet znovu. Ale ani když jsme pronikli obranou, neměli jsme svůj trojúhelníček vyhraný. V kruhu je možné se zdržet pouze deset sekund a obránci vám mohou také bránit dostat se ven. Pokud to nestihnete včas, musíte kousek skládačky vrátit a můžete běžet znovu. Nebudu se moc vyjadřovat k výsledkům. Někdo poskládal všechno, někdo vůbec nic. Každopádně se na téhle hře skvěle pozná, kdo má výdrž a je opravdu týmový hráč. Buďme upřímní a přiznejme, že ne všem na tuto hru stačily nervy.

Po první bojovce jsme se už přesunuli do tepla, ale konec programu to rozhodně nebyl. Jako celý kolektiv jsme hráli různé hry a rozjeli pořádnou párty. A jelikož nejsme žádný dětský tábor, věci jako večerku nevedeme, takže ti nejsilnější vydrželi až do tradičního vítání slunce a ti nejzapálenější pak ještě uvařili ostatním asi šesti jedincům snídani z cca dvaceti vajíček. Na těch si mimochodem všichni moc pochutnali.

Když už jsme u vaření, i to bylo samozřejmě zajištěno. Aby to Kdo přežije nebylo tak doslovné, sestavilo HR a ostatní ochotní členi kuchařský tým, který nám celou dobu připravoval skvělé pochoutky. Děkujeme a moc chválíme :-).

Po sobotní snídani začala další část programu, jehož první fáze zůstala ve vnitřních prostorách, přičemž byla více zaměřena na seznamování. Hrály se hry na podobném principu jako Rybičky, rybičky, rybáři jedou, ale i hry, které odhalovaly náš morální žebříček.

Po obědě už opět přišel boj mezi nástrahami divočiny a tentokrát také pingpongového stolu. Utkaly se spolu vždy dva týmy. Na každou stranu se asi metr od stolu postavil tým s kapitánem v čele. Jeho úkolem bylo dostat svůj kmen přes stůl na druhou stranu. Jelikož oba týmy bojovaly současně, fyzickému kontaktu se nešlo vyhnout. Upozornění: Nehrajte tuto hru bez dalších lidí jistících po krajích stolu.

Odpočinek také nikdo nepotřebuje, jdeme na další hru! Střídavě spolu opět bojovaly dva týmy. Jeden v roli obránců, druhý v roli útočníků. Obránci byli uvnitř kruhu, jejich úkolem bylo vtáhnout útočníka dovnitř a tím ho vyřadit ze hry. Naopak rolí útočníků vně kruhu bylo vytáhnout obránce ven, se stejným důsledkem. Při hře mohou být obránci jednou nohou z kruhu, útočníci jednou nohou vevnitř. Cílem je takto vyřadit všechny členy nepřátelského týmu. Vzhledem k tomu, že už nám tou dobou zapadlo slunce a improvizovaný kruh z toaletního papíru neměl moc dlouhou životnost, přesunuli jsme se dovnitř, kde se dokončil zbytek klání. Jako u všech ostatních her hraje samozřejmě velkou roli taktika a i tady nastávaly zajímavé momenty. Na závěr reportu ze sobotního odpoledne pojďme teď držet minutu ticha za všechny roztrhané bundy a urvané kapsy. Jen dodávám, že jsme byli předem varováni, ať si vezmeme oblečení, co se může zničit.

Večer už byl odpočinkový. Jelikož se i po pestrém programu najde vždy někdo, s kým si člověk tolik nepopovídal, zahráli jsme si hru s názvem Rande. Na každou hodinu (1-12) si domluvíte rande, ideálně tedy s někým, koho tak dobře neznáte, a minutu se s ním bavíte na určené téma. Poté následovala poslední hra oficiálního programu, která je skvělá, když chcete vzájemně daný kolektiv sdružit. Někdo si na jejím konci i popláče. Je to snadné. Každému se na záda nalepí papír a ostatní mu na něj pak mohou napsat něco pozitivního.

Stejně jako předchozí večer, ani tentokrát nechyběla hra na kytaru a harmoniku. Součástí večera byla samozřejmě také spousta zpěvu a tance. No, a jestli si s námi taky chceš zazpívat, můžeš dorazit už dnes v úterý 12. 11. na náš druhý Karaoke night do HighFive – it’s your bar. Nebo si přijď jen poslechnout, jaké talenty Masaryčka nabízí.

Sečteno podtrženo, tenhle víkend se rozhodně vydařil a jménem všech zúčastněných bych za něj HR ještě jednou ráda poděkovala. Spousta her zde vůbec není zmíněných, neboť jejich vypisování by zabralo další víkend, ale každopádně velký dík za celý program a organizaci. Také moc děkuju všem ostatním za super dny plné zábavy. MUNIE se už teď těší na další víkendovku. Třeba se na ní na jaře, jakožto s novými členy naší bandy uvidíme i s někým z vás. Nebo se třeba někomu z vás budou alespoň hodit popsané hry na některý z teambuildingů organice, jíž jste vy členem.

Ať tak či tak, snad se vám tohle malé nahlédnutí pod pokličku fungování naší unie líbilo.

Za redakci MUNIE

Sabina Minářová